< Alžběta Báthory hraběnka Datum narození: / datum úmrtí: 1560 / 21.08.1614 Místo narození: / místo úmrtí: Nyirbáthor / Čachtice Znamení: ----- Hrabě Drákula2. květen 2008 | 15.25 | rubrika: Tajemné osobnosti O hraběti Drákulovi, nejslavnějším upíru všech dob bylo zpracováno mnoho příběhů, filmů i muzikálů. Se vší pravděpodobností to nebyl upír :-D ale skutečně existoval. Žil kolem let 1431-1476 na území Valašska v Rumunsku a doopravdy se jmenoval Vlad III. a přízvisko měl Tepeš, což znamená Narážeč na kůl nebo Napichovač. Jeho otcem byl vojvoda Vlad II. zvaný Drákul (což znamená drak, ale i ďábel) a který byl členem prestižního uherského rytířského řádu Draka. Jeho syn později také. Od roku 1442 byl Vlad III. zajatcem na dvoře tureckého sultána a traduje se, že jako malý zde musel přihlížet jak Turci pohřbili zaživa jeho mladšího bratra Rada Krásného. Na druhou stranu se mu dostalo vynikajícího vzdělání. Seznámil se s filozofií, historií, islámskou bojovou taktikou i světovými myšlenkovými proudy a studoval jazyky. O moc nad Valašskem usiloval od doby, kdy byli jeho otec a děd Mircea zavražděni valašskými šlechtici, ale vyhnal ho bratranec jeho otce Vladislav II. Za jeho vlády se Valašsko dostalo do područí osmanských Turků. Roku 1456 nechal Vlad Vladislava popravit a chopil se moci. Hájil křesťanství před islámem Osmanů a byl proti Turkům. Bohužel se však obrátil proti tehdejšímu uherskému králi Matyáši Korvínovi a v Sedmihradsku (což bylo uherské území) a Valašsku se snažil omezit moc Němců-Sasů kvůli jejich obchodním koncesím a nechal je v počtu 500 mužů, žen i dětí narazit na dřevěné kůly. Narážení na kůly byla jedna z vojvodových nejoblíbenějších zábav a odtud tedy přízvisko Tepeš – Napichovač. Jeho oběti umíraly většinou pomalu v hrozných mukách a svou oblíbenou techniku stále zdokonaloval a vylepšoval. Vojvodovu lstivost a krutost nám dokládají i výjevy ze středověkých kronik a dobových rytin, kde se například dozvídáme, jak pozval na hostinu žebráky z podhradí, které následně zavřel a nechal upálit zaživa. Jindy zase rozkázal uspořádat mezi kůly velkolepou hostinu, a když prý si někdo z jeho družiny stěžoval na zápach hnijících těl, nechal jej Vlad III. rovněž narazit na kůl nejvyšší s poznámkou, že takhle bude alespoň na čerstvém vzduchu. Své objeti nechával kopat vlastní hroby a museli se účastnit vlastního pohřebního obřadu. Tureckým vyslancům, kteří odmítli smeknout turbany před valašským vojvodou, je nechal přibít k hlavě. Stejně krutě se pak vypořádal i s bojary. Podobných výjevů je zachována ať již v historických pramenech nebo jen opisech či smyšlených příbězích celá řada. Je jen otázkou, do jaké míry je to skutečnost a kdy je to výmysl kronikářů, snažících se očernit valašského vojvodu v nejvyšších evropských kruzích. Ale byl i dobrým a schopným vládcem. Šířil křesťanství, stavěl kláštery, podporoval církev, budoval pevnosti proti tureckým nájezdům a přemohl 10 000člennou tureckou příhraniční armádu i sultánova vyslance, který ho chtěl zavraždit. Nakonec se ale sultánovi podařilo vyhnat ho z Valašska. Vlad se uchýlil k již zmíněnému uherskému králi Korvínovi, ale za své dřívější násilnosti tam dostal 12 let domácího vězení. Roku 1476 se svolením uherského krále se opět navrací na Valašský trůn při uherském protitureckém tažení. Jeho vláda však už netrvala příliš dlouho a ještě téhož roku padl poblíž Bukurešti v boji proti Turkům. Dodnes však není zcela jasné, zda zemřel opravdu přímo v boji nebo byl zavražděn. Osmanský sultán si pak údajně vyžádal Tepešovu hlavu a vystavil ji v Istanbulu napíchnutou na kůl, na důkaz, že je krutý vládce Valašska mrtev. Za zmínku stojí i událost z dnešní doby, kdy byla r. 1931 otevřena jeho hrobka v klášteře na ostrově Snagov v dnešním Rumunsku a byly v ní objeveny jen staré zvířecí kosti a rumunské nádoby. Po dalších pozdějších archeologických průzkumech byl v klášteře objeven ještě jeden hrob. Zde byla nalezena rakev s lidskými kostmi, zahalenými černým, zlatě vyšívaným rubášem. U nich se nacházelo šlechtické roucho, šperky s dračím motivem a jeden pravděpodobně dámský prsten. Po přepravě ostatků do muzea v Bukurešti však záhadně zmizely. Kde se opravdu nachází pozůstatky nejslavnějšího "upíra", nám tak není dodnes známo. Zdroj: http://www.uhersko.com/vlad_iii_tepes.htm Životopis: [doplň životopis Alžběta Báthory] Alžběta Báthory je považována za největší ženskou vražedkyni v dějinách lidstva. Řada autorů a badatelů ji připisuje až 650 případů vražd. Zřejmě ne zcela duševně zdravá Alžběta se podle pověstí koupala v krvi mladých dívek, aby omladila své tělo a duši. "Čachtická paní" Alžběta Báthory pocházela z velmi významného uherského rodu a ve svých 15 letech se provdala za hraběte Ference Nádasdyho (1555-1604), který byl rovněž významnou uherskou osobností s rozsáhlým majetkem a velkým politickým vlivem. Na poměry tehdejší doby byla Alžběta velmi vzdělaná. Plynně hovořila a psala maďarsky, německy a latinsky. Za dobu manželství porodila 5 dětí (dvě krátce po narození zemřely). Po smrti manžela v roce 1604 se hraběnka natrvalo usadila v Čachticích asi 6 km jihozápadně od Nového Města nad Váhom. K hradu patřil i zámek a sedmnáct obcí v okolí Nitry. O významu a zámožnosti obou rodů svědčí skutečnost, že svatba trvala několik týdnů za účasti 4.500 osob. Na svatbu ve Vranově nad Toplou byl dokonce pozván habsburský císař Maxmilián, avšak pro nemoc se omluvil. Přesto alespoň zaslal novomanželům drahé svatební dary. Na domnělé ukrutnosti páchané hraběnkou přišel 29. prosince 1610 palatin (zástupce krále a správce země Uherské) Jiří Thurzó. Navečer, zcela nečekaně vrhl platin s vojskem na zámek a v podzemních prostorách s nesnesitelným mrtvolným zápachem údajně našel umučenou mrtvou dívku. V dalších místnostech našel ještě dvě další zmučené, ale naštěstí žijící ženy. Hraběnka byla proto ihned uvězněna v podzemí hradu a její služebníci Jan Ujáry, zvaný Ficzko, Dorota Szentésová, Ilona Ió a Katarina Benecká byli převezeni do Bytče - sídla palatina Jiřího Thurza. Výslechy a zároveň 5 denní "bleskový soud" začal v Bytči 2. ledna 1611 a to bez účasti baronky, přestože opakovaně žádala o osobní účast na procesu. Možnost obhajoby ji Thurzó odepřel i přesto, že o spravedlivý proces žádali i další slovenští a maďarští šlechtici. Thurzó také zabránil, aby obvinění nebyli podrobeni obvyklému útrpnému právu (mučení), ač o to všichni soudci žádali. Žádal to i vyslanec krále Matyáše, který byl na proces vyslán. Jak tomuto tlaku Thurzó odolal není historikům zcela jasné. Je však samozřejmé, že všichni obvinění se snažili co nejvíce snížit svůj podíl na zločinech a vinu svalovali na nezúčastněnou hraběnku. Tělesně postižený a navíc slaboduchý Ján Ujáry přiznal, že pět žen pochoval v jedné jámě, dvě na zahradě a dvě, které zabila Dorota Szentésová na hřbitově. Ujáry také obvinil Alžbětu z pokusu o vraždu samotného uherského krále Matyáše (bratra Rudolfa II.) a palatina Thurza. Podle jeho výpovědi chtěla baronka krále a palatina otrávit jedem, který přimíchala do pečiva. Král s palatinem byli skutečně o Vánocích 1609 na zámku jejími hosty... Také věrohodnost svědeckých výpovědí byla problematická - mnozí o mučení a zvěrstvech údajně páchaných baronkou pouze slyšeli. Jedna svědkyně jménem Zuza před soudem uvedla, že ji jistý Jakub Szilvási řekl, že našel v hraběnčině truhlici seznam se jmény 610 dívek a že "tohle číslo čachtická paní vlastnoručně zapsala". Mohl to být ovšem také seznam poddaných, které si třeba neplnili nebo nemohli plnit řádně své povinnosti. Evangelický kazatel Ponický z Čachtic před soudem baronku navíc obvinil z kanibalismu. Žádný důkaz ovšem nepředložil. Mimo to také uvedl, že baronka chodívala v převtělení za kočku strašit lidi. Z výslechů obviněných a 13 svědků došla porota a soudci, vedeni Nejvyšším královským soudcem Teodorem Sirmiensisem ze Súľova a za aktivního dozoru Jiřího Thurza k závěru, že na hradě bylo mučeno a zavražděno 37 až 80 dívek. Za tyto činy byla Ilona Ió a Dorota Szentésová odsouzena k upálení na hranici. Ještě předtím měly být oběma ženám vytrhány katovými kleštěmi prsty… Jan Ujáry alias Ficzko byl odsouzen k smrti stětím a poté spálen společně s oběma ženami. Na rozdíl od žen mu nebyly trhány prsty. Rozsudek byl po vyhlášení okamžitě vykonán. Katarinu Beneckou soud pro nedostatek důkazů osvobodil. O 14 dnů později (24.ledna 1611) skončila na hranici také Eržika Majorová z Myjavy aniž by byla vyslýchána. Soudu stačilo, že o ni kolovaly v kraji zvěsti, že je spojena s ďáblem. Byla totiž bylinkářkou a údajně uměla léčit i jizvy po popáleninách. Ján Ujváry ji označil za nejkrutější ze všech. V rozsudku se o trestu pro Alžbětu Báthorymísto nenašlo. Byla zazděna v jedné místnosti čachtického hradu a v osamocení 28. srpna 1614 ve věku 54 let zemřela. Pochována byla v čachtickém kostele. Po její smrti se vyskytly spekulace, že byla otrávena. Mnozí historici zvláště z Maďarska předkládají argumenty, které ospravedlňují baronku Báthoryovou a samotný proces považují za vykonstruovaný s politickým pozadím. Alžbětin strýc Štěpán Báthory byl totiž v letech 1575 -1586 polským králem a úspěšným vojevůdcem ve válkách s Ruskem. Kromě této politicky významné osobnosti stál v době zatčení baronky v čele Sedmihradska její synovec, mladý a ambiciózní kníže Gabriel Báthory, kterého se Thurzó pokusil z čela knížectví odstranit. Palatin se také údajně chtěl zmocnit i barončina rozsáhlého majetku. Právní zvyklosti v této době umožňovaly konfiskaci majetku, pokud by se prokázal úmysl zavraždit krále. K tomu bylo ovšem třeba svědectví dalších nejméně 7 šlechticů... Baronka to při svých protestech dala najevo. Své zatčení označila jako rozsáhlé spiknutí, za kterým stojí Thurzó - bývalý spolubojovník jejího manžela. Zajímavé, leč neověřené je tvrzení, že palatinem nalezená umučená oběť na barončině panství byla exhumovaná dívka, která zemřela tři měsíce před tím, než Thurzó s vojskem vtrhl na panství. Nasvědčuje tomu mrtvolný zápach v podzemí zámku. Faktem zůstává, že dvě zachráněné dívky se stopami mučení nikdy před soudem nesvědčily. I přes tyto argumenty je nutné připustit, že Alžběta Báthoryová byla na své poddané velmi krutá a nelze vyloučit, že se přímo či nepřímo podílela na smrti některých svých poddaných. Obyvatelé ji skutečně nenáviděli. Zdi hradu opouštěla pouze se silně ozbrojenou stráží. Nutno ovšem podotknout, že krutost panstva nad poddanými byla tehdejší "dobová norma"… Jako nesmyslná byla prokázána legenda o tom, že se baronka koupala v krvi zavražděných dívek. Stejně tak byla prokázána neexistence smrtící panny, kterou měla Alžběta údajně používat. Thurzó i jeho vojáci žádnou takovou pannu nenašli. Navíc se legendy o panně objevily až po více než sto letech po její smrti. Nejčastěji diskutovanou otázkou v případě Alžběty Báthoryové je skutečný počet obětí. Jedinými, přesto velmi nespolehlivými zdroji jsou výslechy osob, které byli palatinem obviněny z ukrutností a vražd. Nespolehlivým zdrojem jsou především proto, že výslechy obviněných měly jediný cíl - přiznání se ke zločinům, ze kterých byli obviněni. K tomu účelu sloužili i jednostranně a účelově kladené otázky. Jistě není bez zajímavosti, že každý z vyšetřovaných uváděl jiný počet obětí, ač se na mučení podíleli společně. Podle historiků hájících baronku je počet obětí součtem všech jmen, která v procesu od každého obviněného padla. Přitom prý soudci nebrali v úvahu, že se některá jména u různých výpovědí opakovala. Podle sčítání soudem je počet obětí 37-80. Lze tedy s jistotou tvrdit, že baronce je přičítáno mnohem více obětí, než ji bylo - byť pochybně - prokázáno. V roce 1961 se skupina podvodníků rozhodla příběh "krvežíznivé baronky" využít ve svůj prospěch. Pod záminkou natočení filmu, ve kterém budou do všech rolích obsazeni občané Čachtic se nechali v městečku hostit a na otevřený účet v obchodě a restauraci odebírali alkohol a stravu. Filmová horečka mezi občany neznala mezí. Představitel Ficzka si dokonce nechal vytrhnout dva zdravé přední zuby, aby jeho filmová podoba vyzněla věrohodně. Čachtické ženy vybrané do rolí mučených dívek musely s režisérem při alkoholu ve vinných sklepích ponocovat, aby vypadaly s kruhy pod očima a ze sinalými obličeji před kamerou věrohodně. Při těchto "psychofyzických" přípravách hereček se často rozdivočil tak, že lidé měli vážné obavy o jeho zdraví... Do role Alžběty Báthoryové byla po "náročném" konkurzu obsazena svobodná učitelka místní školy. Režisér i kameraman, který točil veškeré, takřka naturalistické scény na prázdnou kameru byli ještě v průběhu "filmování" zatčeni... Případ podvodných filmařů se stal na léta vděčným tématem recesistů z řad bratislavských umělců, kteří s fantazií sobě vlastní vymýšleli nové a "zcela zaručené" pikantní historky o povahových vlastnostech nevinných Čachtičanů. Zajímavý pohled, jak to mohlo ve skutečnosti být dává režisér Juraj Jakubisko ve filmu Bathory (2008).Hrabě Drákula2. květen 2008 | 15.25 | rubrika: Tajemné osobnosti O hraběti Drákulovi, nejslavnějším upíru všech dob bylo zpracováno mnoho příběhů, filmů i muzikálů. Se vší pravděpodobností to nebyl upír :-D ale skutečně existoval. Žil kolem let 1431-1476 na území Valašska v Rumunsku a doopravdy se jmenoval Vlad III. a přízvisko měl Tepeš, což znamená Narážeč na kůl nebo Napichovač. Jeho otcem byl vojvoda Vlad II. zvaný Drákul (což znamená drak, ale i ďábel) a který byl členem prestižního uherského rytířského řádu Draka. Jeho syn později také. Od roku 1442 byl Vlad III. zajatcem na dvoře tureckého sultána a traduje se, že jako malý zde musel přihlížet jak Turci pohřbili zaživa jeho mladšího bratra Rada Krásného. Na druhou stranu se mu dostalo vynikajícího vzdělání. Seznámil se s filozofií, historií, islámskou bojovou taktikou i světovými myšlenkovými proudy a studoval jazyky. O moc nad Valašskem usiloval od doby, kdy byli jeho otec a děd Mircea zavražděni valašskými šlechtici, ale vyhnal ho bratranec jeho otce Vladislav II. Za jeho vlády se Valašsko dostalo do područí osmanských Turků. Roku 1456 nechal Vlad Vladislava popravit a chopil se moci. Hájil křesťanství před islámem Osmanů a byl proti Turkům. Bohužel se však obrátil proti tehdejšímu uherskému králi Matyáši Korvínovi a v Sedmihradsku (což bylo uherské území) a Valašsku se snažil omezit moc Němců-Sasů kvůli jejich obchodním koncesím a nechal je v počtu 500 mužů, žen i dětí narazit na dřevěné kůly. Narážení na kůly byla jedna z vojvodových nejoblíbenějších zábav a odtud tedy přízvisko Tepeš – Napichovač. Jeho oběti umíraly většinou pomalu v hrozných mukách a svou oblíbenou techniku stále zdokonaloval a vylepšoval. Vojvodovu lstivost a krutost nám dokládají i výjevy ze středověkých kronik a dobových rytin, kde se například dozvídáme, jak pozval na hostinu žebráky z podhradí, které následně zavřel a nechal upálit zaživa. Jindy zase rozkázal uspořádat mezi kůly velkolepou hostinu, a když prý si někdo z jeho družiny stěžoval na zápach hnijících těl, nechal jej Vlad III. rovněž narazit na kůl nejvyšší s poznámkou, že takhle bude alespoň na čerstvém vzduchu. Své objeti nechával kopat vlastní hroby a museli se účastnit vlastního pohřebního obřadu. Tureckým vyslancům, kteří odmítli smeknout turbany před valašským vojvodou, je nechal přibít k hlavě. Stejně krutě se pak vypořádal i s bojary. Podobných výjevů je zachována ať již v historických pramenech nebo jen opisech či smyšlených příbězích celá řada. Je jen otázkou, do jaké míry je to skutečnost a kdy je to výmysl kronikářů, snažících se očernit valašského vojvodu v nejvyšších evropských kruzích. Ale byl i dobrým a schopným vládcem. Šířil křesťanství, stavěl kláštery, podporoval církev, budoval pevnosti proti tureckým nájezdům a přemohl 10 000člennou tureckou příhraniční armádu i sultánova vyslance, který ho chtěl zavraždit. Nakonec se ale sultánovi podařilo vyhnat ho z Valašska. Vlad se uchýlil k již zmíněnému uherskému králi Korvínovi, ale za své dřívější násilnosti tam dostal 12 let domácího vězení. Roku 1476 se svolením uherského krále se opět navrací na Valašský trůn při uherském protitureckém tažení. Jeho vláda však už netrvala příliš dlouho a ještě téhož roku padl poblíž Bukurešti v boji proti Turkům. Dodnes však není zcela jasné, zda zemřel opravdu přímo v boji nebo byl zavražděn. Osmanský sultán si pak údajně vyžádal Tepešovu hlavu a vystavil ji v Istanbulu napíchnutou na kůl, na důkaz, že je krutý vládce Valašska mrtev. Za zmínku stojí i událost z dnešní doby, kdy byla r. 1931 otevřena jeho hrobka v klášteře na ostrově Snagov v dnešním Rumunsku a byly v ní objeveny jen staré zvířecí kosti a rumunské nádoby. Po dalších pozdějších archeologických průzkumech byl v klášteře objeven ještě jeden hrob. Zde byla nalezena rakev s lidskými kostmi, zahalenými černým, zlatě vyšívaným rubášem. U nich se nacházelo šlechtické roucho, šperky s dračím motivem a jeden pravděpodobně dámský prsten. Po přepravě ostatků do muzea v Bukurešti však záhadně zmizely. Kde se opravdu nachází pozůstatky nejslavnějšího "upíra", nám tak není dodnes známo. Zdroj: http://www.uhersko.com/vlad_iii_tepes.htm 11.10.2009 - ahoj,ja zakladala tento blog,tak kdo bude mít problem,at napíše.....vím toho o upírech,vlkodlacích,skřetech atd. hodně!!!těším se na vaše vzkazy....